Politika sociální bydlení je založena na levicovém konceptu solidarity. Příjmově slabším či jinak handicapovaným osobám by měla obec pomáhat. Bydlení, které dnes patří pro určité cílové skupiny k málo dostupným, může obec zpřístupnit. Je k tomu ale potřeba stavět domy plné sociálních bytů? – Není.
Politika sociální bydlení je založena na levicovém konceptu solidarity. Příjmově slabším či jinak handicapovaným osobám by měla obec pomáhat. Bydlení, které dnes patří pro určité cílové skupiny k málo dostupným, může obec zpřístupnit. Je k tomu ale potřeba stavět domy plné sociálních bytů? – Není.
Koncept sociálních domů již dávno opustily na základě špatných zkušeností mnohé obce u nás i v zahraničí. Hlavní slabinou takových objektů je totiž tzv. ghettoizace jejich obyvatel. Soustředění osob s určitým problémem do jednoho objektu s sebou totiž přináší kulturu chudoby či jiných problémů pod jednu střechu. Sociální kontrola, která běžně funguje v domech obydlených rozmanitými nájemníky, v domech se sociálními byty nefunguje. Stejně tak koncept sousedské výpomoci se v sociálních domech prosazuje obtížněji. Spíše nájemníci sdílí kulturu chudoby.
Smysl proto má umísťovat sociální byty nebo spíše sociální nájemníky do běžných domů s rozmanitou strukturou obyvatel. Takovouto možnost Městská část jako vlastník bytového fondu samozřejmě má. Stačí promyšleně pronajímat uvolněné byty sociální klientele a „netlačit“ stávající nájemníky do privatizace tam, kde o ni sami nejeví zájem.
Bohužel, dnešní bytová politika má daleko do sociálního rozměru. Obecní byty jsou pronajímány natolik draze, že bydlení v nich pobuřuje i osoby mimo nízkopříjmovou skupinu. Městská část totiž provozuje byty jako zdroj příjmu – ročně jsou vyváděny z okruhu bytů prostředky, kterými je dotován obecní rozpočet.
Aby mohla existovat skutečná politika sociálního bydlení, bude třeba identifikovat cílovou skupinu takovýchto nájemníků – budou to jiné osoby či rodiny, než ty, jimž pronajímá městská část byty dnes? A pokud u nich bude shledán důvod pro umístění do sociálního bytu, jaké zde bude obecní nájemné? Bude s nájemníky někdo promyšleně pracovat? Pomůže jim udržet se na běžném trhu s byty bez pomoci obce?
Postavit byty totiž nestačí, je potřeba mít propracovaný systém výběru sociálních nájemníků a systém práce s nimi. Do řešení je potřeba zapojit neziskové organizace, které mají zkušenosti s prací s nízkopříjmovými či problémovými skupinami osob. Sociální klientela má s pomocí obce žít mezi běžnými občany a sdílet s nimi pravidla soužití. Vymístit problémové osoby do problémových domů znamená snížit možnost jejich integrace a vytvořit těžko řešitelné situace (viz bývalá ubytovna pro neplatiče nájemného v ul. Stříbrského).
Vestavět domy se sociálními byty mezi dnešní již tak hustou zástavbu je nesmysl. Zahušťování zástavby zvyšuje tenzi mezi obyvateli a ve svém důsledku vede k prohloubení hrozby ghettoizace celého Jižního Města. Stávajícím obyvatelům navíc ubere možnost využívání parkovacích míst či zeleně.
Lidem v nouzi je potřeba pomáhat. Hnutí pro Prahu 11 se přiklání k potřebě pomáhat sociálně slabým či nízkopříjmovým osobám. Ne však formou jejich koncentrace do sociálních domů. Naopak – nižší nájemné a intenzivní sociální práce může pomoci překlenout složité životní období i v existující běžné zástavbě. Např. mladým rodinám by stačil nižší nájem v dnešních bytech – bezproblémové nájemníky není nutné izolovat, ani nevyžadují zvláštní sociální péči.
Pro určité skupiny obyvatel by Městská část měla hledat cesty jiné pomoci než soustředěním pod jednu střechu. Např. pro osoby s těžkým zdravotním postižením má obec vytvářet úpravami stávajících bytů další bezbariérové prostory. Naopak rodiny s těžce postiženými seniory budou potřebovat malá sociální pobytová zařízení pro lidi s Alzheimerovou chorobou. To je skutečná výzva! Stárnutí obyvatel Jižního Města je realitou a každý ví, že vyšší věk dožití bývá někdy zaplacen seniorskou demencí. Zařízení pro ně budou potřeba ve větší míře než doposud. O tom však vedení městské části nemluví.
Výstavba sociálních bytů vypadá na první pohled jako lákavá solidární nabídka stávající koalice. Bez jasného popisu cílové skupiny, pro niž bude určena, je nutno spekulovat o všech typech nájemníků. Koncept izolace určitých osob do samostatných objektů je ale přežitý a ve svém důsledku pro Jižní Město i ohrožující. Výstavba sociálních domů skutečné potřeby obyvatel nebude řešit, naopak může vést ke vzniku problematických objektů, které zhorší kvalitu života stávajících obyvatel.
Radka Soukupová, o. s. Hezké Jižní Město, Hnutí pro Prahu 11