• Ing. Jiří Štyler, starosta Prahy 11, v zajímavém rozhovoru s Pavlou Janouškovou z Pražského deníku, osvětluje některá fakta, která zatím zůstala nepublikovaná. Pozorně se začtěte a poznejte, jak se věci na P11 mají. Co brání nové radnici v „konání zázraků“ a jaká jsou předsevzetí…? (…)
Článek si můžete přečíst na webu Pražský deník > zde
„Sklopit oči a zdrhnout? To ne“
1.4.2015 Pražský deník str. 2, Z metropole, autor: Pavla Janoušková
• Jižní Město – Osmačtyřicetiletý starosty Prahy 11 Jiří Štyler v úřadu vystřídal minulého starostu Dalibora Mlejnského. Po čtyřech měsících stále odkrývá místní kostlivce, které na něj padají z prázdných skříní. Svoji funkci bere zodpovědně a působí klidným, přesto rozhodným dojmem. Věci pojmenovává tak, jak je cítí.
Starosta Jižního Města Jiří Štyler Pražského deníku řekl:
Co Prahu 11 teď nejvíce trápí?
Vykradená kasa a totální morální devastace. Jsme zasmluvnění, tedy peníze někde jsou, ale nemáme disponibilitu, abychom s nimi mohli po koaliční dohodě svobodně nakládat.
Byl to problém při plánování rozpočtu?
Samozřejmě. V současné době probíhá rekonstrukce největší školky pro 240 dětí. Po našich předchůdcích zbyla krytá jenom jedna etapa ze tří. Snažíme se teď, abychom druhou a třetí určitě vykryli z vlastních zdrojů. Je to velký risk a proto se hodně musíme snažit.
Jak hodnotíte vaše starostování?
Plno lidí udivuje, že v kanceláři starosty se svítí i v půl deváté večer. Nevím, jak to dělal můj předchůdce. Obden tu prý nebyl vůbec a další dny byl ve tři pryč. Posledního půl roku ale asi neřešili vůbec nic. Chodí mi sem podněty, na které občané čekají už od loňského května. Snažím se to probírat s úředníky a lidem co nejdříve relevantně odpovědět.
Co tu zbylo po minulém vedení?
Nic tu po nich nezůstalo. Jenom závazky, které jsou i nejsou kryté. Žili systémem spálené země. Vytěžili, co se dalo. To, co vybudovali, je podle našeho názoru několikrát předražené nebo pod cenou prodané. My v tom teď musíme žít.
Udělal jste opatření?
Jim se to hospodařilo, když měli za poslední roky investiční čtyři miliardy. My máme 57 milionů, se kterými ale nemůžeme investovat, protože už víme, kam je máme poslat. Třeba odbor územního rozvoje měl vždy rozpočet od 3,5 do 5,5 milionu na studie, na malůvky, na urbanistiku. Teď mají nulový rozpočet, protože jsou to odborníci, kteří si musí vystačit sami. Mají podporu magistrátu, odkud můžou čerpat. Chodí na semináře, které jim platím a uvolňuji je na ně. Takových malůvek je tam spousty. Zbytečně.
Tušilo se, že minulé vedení hraje jen pro sebe, ale nevědělo se nic konkrétního. Vy už to víte?
Už se to začíná otvírat. Poslední měsíce před koncem tu byly neskutečné odměny. Dáma na manažerském postu, ředitel prokurista, měla 35 tisíc hrubého. Jak mi vysvětlíte, že ke zdanění šlo 780 tisíc bez odvodu?A tuším, že tam bylo milion dvacet tisíc včetně odvodů. To byly odměny, protože dřela jako kůň. Když vidím dneska úředníky, které jsem zapřáhl, jak pracují, aby si zasloužili mzdu za 25 tisíc hrubého…
Podobných praktik tu bylo více?
Když lidé začali nastupovat do domů s pečovatelskou službou, neznáme konkrétní klíč, ale vybíraly se sponzorské dary. Zájemci mimo Prahu 11 dávali 130 tisíc korun, místní kolem 60 až 70 tisíc korun. A my tyto dary nejsme schopní najít v účetnictví. Přitom máme kolem čtyř set lůžek.
Jaké byly vaše první kroky v úřadě?
Před usnesením rady tu bylo výběrové řízení na úklid a údržbu zeleně za 200 milionů, které bylo podle našich názorů a právních posudků jasně netransparentní. Mělo to směřovat na konkrétní firmu. Po právních konzultacích jsme ho smetli ze stolu. Podali námitku k Úřadu pro hospodářské soutěže, který nenašel protizákonné kroky a potvrdil tak správnost našeho rozhodnutí. Za čtyři měsíce jsme dokázali podmínky přepracovat a otevřeli jsme ho pro další firmy. Doufáme, že díky novému řízení se dostaneme na lepší ceny.
Plánujete letos větší akce?
Za co? Plánujeme první akci na 2. května 70. výročí oslav tehdejšího Československa. Před chodovskou školou proběhne rekonstrukce bojů, pak se půjde podobnou cestou, kudy vezli padlé na hřbitov. Bude to obsazené kluby vojenské historie a bude se i střílet. Doufám, že tam budou i uniformy Wehrmachtu a uctíme i památku padlých Rudoarmějců.
Máte předsevzetí pro letošek?
Chceme popsat a zdokumentovat, co se tu dělo posledních osm let. Pak zabezpečit základní chod obce, aby byly vyvezené koše, bylo uklizeno v ulicích a byla posečená tráva. Potřebujeme, aby děti ve školách měly teplo a světlo. Připravujeme další rekonstrukce a dostavbu základních škol. V září je standardem, že se dělají dny Prahy 11. Musíme být skromnější a nepořádat je jedenáct dní.
Potýkáte se také s mnoha stavebními záměry, které nejsou pro Jižní Město příznivé. Co říkáte na minulé změny územního plánu?
Územní plánování v Praze bylo těžce deformované duem Bém a Janoušek, a to jejich kasírování a vyhovování developerům. My jsme jiného názoru. U nás developeři v kancelářích moc dlouho nebývají, nestýkáme se s nimi mezi čtyřma očima, nenecháváme si od nich nic platit. Když nám řeknou, že tu budou stavět byty a my jsme povinni zajistit občanskou vybavenost, obvykle do patnácti vteřin odchází.
Máte návod, co s tím?
Mým cílem je do roku 2016 definovat Jižní Město jako místo k bydlení a k tomu přiměřené pracovní možnosti. S tím máme zkušenosti negativní. Jediné přijatelné je Centrum Chodov, kde jsme si nechali nadefinovat poštovní směrovací čísla jejich zaměstnanců a pracuje tam 28 procent místních. To je velmi slušné číslo. V budově hned naproti pracuje z 8 450 kolem 60 lidí. Podobné stavby zatím nepřinášely nic, naopak odčerpávají obecní službu. Tamní firmy by se měly probrat a zjistit, kde sídlí.
Jaké je to dostat se do vedení radnice?
Snažím se práci dělat tak, jako dříve. Poctivě a spolehlivě, abych si mohl říct dobrý. Ještě si nemůžu říct skvěle odvedená práce. Musím se tady ještě naučit řešit rozdělovat podstatné od nepodstatného, práce je kvanta.
Sledovala vás bezpečnostní agentura, což vyvrcholilo útokem na vás. Jak vás situace ovlivnila?
Pořád přemýšlím, co jsem dělal tak dobře, že jsem si tohle vysloužil. To muselo někomu hodně moc vadit. Tušil jsem to i před tím, ale poslední čtyři měsíce to tuším čím dál víc, komu a proč moje skvělá práce tolik vadila, že na mě poslal řezníka. Navíc to byl zbabělec, protože mi ji nedal na férovku, ale musel použít paralyzér. To jsou metody, které používali estébáci. Nikdy si neuměli stoupnout a koukat se z očí do očí.
Víte, kdo akci tehdy nařídil?
Měl jsem v ruce kasírku s tržbou a mobil, které mi zůstaly. Jsem praktikující katolík a nemám sexuální zálety, tudíž to nemohl být zhrzený manžel. Nikdy jsem nikomu nic nedlužil, kromě leasingu na auto. A velkým fakturantem firmy ABL byla Praha 11 a nikdy jsme nenašli pevně rozepsané položky.
Posílilo vás to?
Policie případ odložila. Když na vás pošlu sledovačku a pověsím na vás dva chlapy na měsíc, ať o tom budete, nebo nebudete vědět, je to legální činnost. Podle správního obvodního zastupitelství Prahy 4 je to legální činnost.
Co vás na Praze 11 drží?
Drží mě tu majetek mého dědy, tedy rodinný domek, přátelé i rodina. Za posledních deset let jsme Hnutí pro Prahu 11 vytvořili jako skupinu lidí, kteří mají podobné smýšlení a morální hodnoty, podobné řešení problémů. Ve své době jsem měl rakouskou nabídku, která byla vyšší, než je současné hodnocení mé funkce.
Co rozhodlo?
Z boje se neutíká, protože nepřítel by měl velkou radost. Až jednou odejdu, nechci, aby děti řekly, že když tam byl táta starostou, zkazil, co mohl. Když už jsem se na tuto vojnu dal, nechci, aby po mě zbylo negativum. Abych svému nástupci, na rozdíl od mého předchůdce, předal klíče a ukázal uzavřené smlouvy, před uzavřením a rozjednané. To je můj styl. Ne sklopit oči a zdrhnout.
Jiří Štyler – narodil se 16. května 1966 – vystudoval strojní fakultu Českého vysokého učení technického v Praze – je předsedou Hnutí pro Prahu 11 – do zastupitelstva Prahy 11 byl zvolen v roce 2002, poté v 2010 – je ženatý a má dvě děti