• Sekat, nebo nesekat?
S příchodem jara se začínají obyvatelé měst rozdělovat na dvě skupiny. Jedna skupina se bouří, že sekačky dosud nevyjely, v trávě není vidět psy, obávají se klíšťat, případně trpí alergickou rýmou. Druhá skupina se zlobí nad „oholenými” trávníky, které pak ztrácí schopnost zadržovat vodu, snižovat okolní teplotu a prašnost a které nemohou sloužit jako potrava ani útočiště pro hmyz. Co je tedy správně, má městská část trávu sekat, nebo nesekat?
Pokud bychom přestali sekat úplně, byly by zanedlouho travnaté plochy plné plevele. Brzy by k nim také přibyly náletové keře a stromy. Navíc sečení podporuje odnožování, bez něj by nerašily nové zelené výhony a porost by stárnul. Seč také brání vyhnívání trávy. Bez sečení bychom tak nakonec neměli ani hezký zelený trávník ani kvetoucí louku (jak se mnozí mylně domnívají), ale spíše nevzhledný porost. Pokud bychom ale zase sekali příliš často nebo příliš nakrátko, stanou se nám v létě ze zelených trávníků trávníky žluté. Při takovéto extrémní zátěži kombinované s vysokými teplotami či nedostatkem vláhy totiž tráva zastaví veškerý svůj růst a vývoj a koncentruje veškerou dostupnou vodu a energii, aby udržela při životě důležité části – oddenky, kořeny, odnožovací uzliny. A to i na úkor ostatních částí, které pak zežloutnou. Říká se tomu letní dormance. Takové trávníky nejenom že nejsou hezké na pohled, ale ztrácí i svou funkci (a hmyz prostředí k životu).
Debatu je tedy třeba vést nikoliv o tom, zda sekat, či nesekat, ale o tom, „kdy, co a jak sekat”. Jinak se totiž seče louka, jinak trávník v parku, jinak zeleň ve vnitroblocích. Cílem seče je, aby travnaté plochy plnily své funkce – abyste si mohli udělat v parku na trávě piknik, aby děti mohly běhat na trávě i kolem hřiště, aby si na své přišli jak pejskaři, tak i včely a motýli. Různé plochy zeleně je proto třeba sekat různými způsoby.
Trávník v parku u Chodovské tvrze má na Jižním Městě tak trochu výsadní postavení. Nejenom že je sekán nejčastěji ze všech, a to přibližně každých čtrnáct dní, ale aby neuschnul, je také pravidelně zavlažován. Jiný takový reprezentativní parkový trávník na Jižním Městě (z hlediska ekonomického bych si dovolila poznamenat, že naštěstí) nemáme.
Na opačném pólu jsou zase květnaté louky, které se sečou jen dvakrát do roka. První seč by měla proběhnout na přelomu května a června, druhá v září. Je to proto, aby měly rostliny čas vykvést (a plevele naopak tuto možnost pokud možno neměly) a aby i hmyz měl ve městě své útočiště. Mají tedy nejen funkci estetickou, ale i důležitou funkci ekologickou, neboť podporují biodiverzitu. Podobně jako sídlištní předzahrádky, které mají stejně nezastupitelnou roli v obou těchto oblastech.
A do třetice jsou mezi anglickým trávníkem a květnatou louku tzv. pobytové trávníky různých kategorií, mezi které spadá například i zeleň ve vnitroblocích. Ty jsou sekány přibližně jedenkrát za měsíc, a to v závislosti na ročním období, počasí i konkrétním místě. Na jaře, kdy je dostatek vláhy a tráva má možnost rozrůst se a zesílit, se volí výška seče nižší. Než se totiž sekáči za měsíc na místo vrátí, čeká je opět hustý zelený porost. S blížícími se letními teplotami je ovšem výška seče nastavována až na 10 cm, aby tráva lépe odolala letnímu horku. Navíc pokud panují vysoké teploty či dlouhá sucha, seč je úplně pozastavena.
Občas si můžete na těchto plochách všimnout také „zapomenutého” neposekaného kousku trávy. Jedná se o tzv. mozaikovou seč, která je aplikována primárně na okrajích sídlišť, na velkých travnatých plochách. Proč? Rostliny mají čas se vysemenit, hmyz kam se přesunout, zadrží se více vody v krajině – dobrých důvodů je spousta.
Pokud byste mimochodem náhodou potkali na Jižním Městě sekačky i pozdě na podzim, nemusíte si klepat na čelo – primárním důvodem totiž není sekání trávy (i když u „sáňkovacích” kopečků to také není vyloučeno), ale sběr listí, které tyto multifunkční „sekačky” také umějí.
Ač se to tedy nezdá, je sekání trávy docela věda. A to ani nebyla řeč o tom, že nesekáním se vlastně nic neušetří nebo že i vysoká tráva má své neduhy. Je tedy třeba pečlivě zvážit, která zeleň k čemu slouží, a na základě toho, do které kategorie intenzity sekání danou plochu zařadit.
Tam, kde to lze, počet sečí omezit, aby byla ve zkratce řečeno tráva zelená a mohla plnit svou „přírodní” funkci. Tam, kde je třeba sekat, sekat s rozmyslem a s ohledem na počasí. Na zelených plochách, které lidé zase tak moc nevyužívají, vytvářet místa pro přírodu. A v neposlední řadě apelovat na všechny, aby vajgly i jiné odpadky házeli do koše, uklízeli po svých psech a tam, kde je chodník, chodili po chodníku. Protože bez toho mít hezké travnaté plochy nikdy nebudeme, ať již je budeme sekat jakkoliv.
Mgr. Ivana Hovorková (Hnutí pro Prahu 11), místostarostka pro životní prostředí
• Sekání trávy v létě má svá pravidla | FB
Každý rok máme na sítích Prahy 11 vášnivé debaty kolem sekání trávy v létě a horkých dnech. Opakujeme, že městská část Praha 11 při sekání trávy na svých pozemcích respektuje metodické doporučení Magistrátu HMP – z důvodu dlouhodobého sucha a horka jsou tak seče travnatých ploch samozřejmě pozastaveny! Setkáte-li se v aktuálních horkých dnech se sekačkou/traktůrkem, není to práce městské části Praha 11, ale soukromých majitelů pozemků, příp. SVJ/BD. Pokud už se nějaké úpravy travnatých ploch dělají, jedná se o lokální seče, které slouží primárně ke zbavení se plevelů, kterým sucho nevadí a které navíc berou potřebnou vláhu trávě. Pracovníci Střediska zeleně JMM také osekávají například oblasti kolem dětských hřišť, kde vysoké porosty zvyšují pravděpodobnost výskytu klíšťat. Seče se třeba i vyšší porost kolem laviček.
„Jako každý rok jsou sociální sítě zaplaveny diskusemi ohledně sekání trávy. Aktuálně mají především podobu stížností na „vyholování suchých trávníků“. V naprosté většině se ale nejedná o aktivity městské části, nýbrž soukromých vlastníků pozemků či SVJ a BD. Zde ale bohužel nemáme kompetenci zasáhnout jinak, než požádat nebo doporučit,“ vysvětlila místostarostka pro životní prostředí Mgr. Ivana Hovorková (HPP 11).
Diskuze se také často dotýkají zalévání travnatých ploch či kropení. „Zvýšili jsme v horkých dnech zálivku stromů, zaléváme pravidelně také trvalkové záhony. Využíváme primárně vodu z retenčních nádrží. Není s ní však možné plýtvat – s pitnou vodou už vůbec ne. Vzhledem k tomu, že větší efekt ochlazení má zeleň než jednorázové pokropení asfaltu, soustředíme se právě na zálivku,“ shrnula Ivana Hovorková. Další informace k obsáhlé problematice údržby travnatých ploch naleznete v červnovém Klíči > ZDE
Související:
